Obnovené boje na Ukrajině

Jednou za čas se nám dostane připomenutí, že konflikt na Ukrajině stále oficiálně neskončil. Obě strany se obviňují, že si začala ta druhá a nikdo neví, jak je to doopravdy (vypadá to ale na Ukrajinu).

Kdo nakonec získá Al-Bab?

Sice už postarší analýza (začátek října 2016), ale pěkně je tam shrnuto, kdo mohl usilovat o dobití města Al-Bab (rebelové podporovaní Tureckem, SDF, další rebelové z Azazu, Kurdové z Afrinu a samozřejmě Asad). Nakonec to vypadá, že město získají rebelové podporovaní Tureckem (Euphrates Shield, možná odměna za Aleppo), ale za cenu velkých obětí, protože ISIS se už dva měsíce úspěšně brání, odráží jeden útok za druhým a zlikvidované turecké tanky nahrává na sociální sítě.

Homs po válce

Město Homs už sice není na frontové linii a panuje tam od konce roku 2014 vcelku klid, ale více než 60 % města není obyvatelných. Zajímavý článek o ghettech, která patrně částečně občanskou válku způsobila (mnoho chudých lidí na předměstí, kteří nemají co ztratit). A jak to bude do budoucna? Dokáží navázat kontakt lidé z rozbombardovaných čtvrtí s ostatními? Rekonstrukce probíhá zatím pouze v centru, ale je třeba ještě opravit mnoho budov civilní infrastruktury.

Rusko se (opět) stahuje ze Sýrie?

Před rokem (v rámci minulého příměří v březnu 2016) se Rusko částečně stáhlo ze Sýrie (odletělo tedy pár stíhaček), nyní v rámci nového příměří avizuje opět stahování vojenských sil. Podle satelitních snímků to ale spíše vypadá, že Rusko své síly spíše posiluje a chystá novou ofenzívu. Jediným důkazem o stahování je letadlová loď, která ale byla víceméně stejně k ničemu a sloužila pouze jako ukázka vojenské síly (posádka přišla v rámci havárií o několik stíhaček).

Letecké útoky Ruska ve prospěch Turecka

Situace v Sýrii se stále více komplikuje a dochází až k absurdním situacím. Ještě před několika měsíci bylo Rusko s Tureckem smrtelnými nepřáteli (sestřelená ruská stíhačka), zatím co nyní provádí Rusko letecké útoky na ISIS, aby mohlo Turecko dobýt město Al-Bab (což je jim v posledních týdnech už několikrát nepodařilo a odešli pouze se ztrátami). Turecko (člen NATO) si pak stěžovalo, že je spojenec USA dostatečně nepodporuje chytrými nálety, takže Rusko rychle přispěchalo a bombarduje o sto šest. USA pak vyzvalo Turecko, aby už dále nepostupovalo (patrně se bojí o kurdské spojence z SDF). Čeho se ještě dočkáme? 🙂

Americká podpora Kurdů povzbuzuje jejich naděje na samostatnost

Dochází až k ironickým situacím: USA dodávají zbraně SDF, jejíž hlavní částí (cca 3/4) je YPG (patrně spolčená s tureckou pobočkou PKK), takže bojovníci dostanou kromě zbraní také školení marxismu. A to nehledě na to, že PKK je hlavní nepřítel oficiálního spojence (Turecko) a i USA ji považují za teroristickou organizaci. Jak tohle jednou dopadne? Udrží Američané natolik svůj vliv, že nedovolí syrským Kurdům, aby se odtrhli a založili vlastní stát? Co se bude dít, až bude Islámský stát poražen? Možná i proto se Turecko raději přiklonilo k Rusům (a obětovalo Aleppo v rámci širší dohody) a vyzvalo Trumpa, aby vojenskou podporu omezil.

Wadi Barada: Když jde o vodu

V členitém údolí severně od Damašku pramení zdroj vody pro mnohamilionové město. Pod kontrolou ho ale mají už od roku 2012 rebelové, kteří občas vodu vypnou, když chtějí režimu pohrozit, jindy zase přijmou technickou pomoc, aby voda bez problémů tekla. Každopádně mají dodávky vody pod palcem. Po zahájení příměří sem byla nasměrována pozornost režimu, který se chce patrně zbavit tohoto rizika jednou pro vždy. Takže se snaží celé údolí obsadit, bombarduje místní městečka, ale rebelové se (vcelku úspěšně) brání. V sobotu už byla připravena dohoda, aby mohli technici pramen opravit, ale asi z toho zase sešlo a boje pokračují.